AI vs Superman

O smutných superhrdinech, gastroslizu a přenosu tvůrčího záměru

Je to pták! Je to letadlo! Je to spam, který letí internetem. A jakkoliv jde zřejmě o pouhý reklamní rage-baiting a bota, který nestojí za valnou pozornost, poslouží v dnešních dnech populární příspěvek jako zajímavá případová studie, jak si řada lidí představuje zdařilou grafickou a tvůrčí práci.

Cirkulující post Alicie Abrahamové, zdroj: Threads.net

Diletantským "freelancerem” vlevo je zde totiž Alex Ross - jeden z nejrenomovanějších komiksových ilustrátorů všech dob. Ten pro Supermana v roce 1996 navrhnul subtilnější verzi ikonického emblému, která skvěle a promyšleně komunikuje vývoj postavy v alternativní minisérii Kingdome Come: zlomený a truchlící Superman se noří z temnoty jako nová naděje, spolu se špičkou S vyčnívající z černé hladiny.

Justice Society of America Vol 3 #10, Alex Ross, 2007

AI emblém vpravo je naopak paskvilním mash-upem hned několika existujících supermanských esíček. Základem je zřetelně práce Petera Rubina pro Muže z oceli.

V tom Superman prodělává identitární krizi, řeší svůj mimozemský původ a zároveň je obtěžkán mnohem větší silou. I emblém je tak výrazně více osvalen a připomíná tankový pancíř či bionickou mimozemskou technologii. Zkreslení úseček evokuje podhled a monumentální měřítko, jaké zachytí jen rybí oko. Původní jásavé barvy halí pochmurná, olejová patina, která koresponduje s analogově snímaným filmem.

Do této verze se pak v AI iterativně propisuje řada parazitních artefaktů. Vedle neurčitých plazích kudrlinek na patkách, které kazí čitelnost, jsou to nejkomičtěji asi nepřehlédnutelná netopýří ouška z loga Batman vs Superman, která generátor nedokáže ve výstupu potlačit. Asi jako genom rodičů, kteří jsou současně sourozenci:

V důsledku tak jde o lidský guláš, který prazvláštně voní, ovšem nenese žádnou nutriční hodnotu: není nositelem lidského sebevyjádření, informace ani záměru, jen sterilním gastroslizem pocukrovaným třpytkami, který s divákem vůbec nic vědomě nekomunikuje. V širokém kontextu a jemných intencích původních autorů generátor absolutně nedokáže číst.

Současně jde o pěkný příklad limitů iterativního způsobu práce, který generátory prezentují jako svou ústřední přednost. Hlavním úkolem kreativce je nosnou linku nalézt a stejně tak ji umět opustit: jedním z nejtěžších aspektů jakékoliv tvůrčí práce je zkrátka přestat včas. Generátory naopak postupují způsobem, kdy se dekontextualizované pozlátko a lak na vlasy vrší na sebe, dokud efektní jiskry a plameny nezačnete i cítit. Kurátorovaný “výběr z hroznů” těch nejvděčnějších a statisticky nejosvědčenějších motivů přebíjí všechny chuťové přívlastky a pití do dna nemůže skončit jinak než migrénou.

Není již třeba zdůrazňovat, že všechno masíčko plovoucí na hladině je neautorizovaným překročením řady ochranných známek i autorského práva a přinejmenším pošlapáním celoživotní práce zasloužilých výtvarníků, bez jejichž konkrétního vkladu by nebylo vůbec co abstrahovat. Plagované autorské prvky generátor nejen nerespektuje, ale nedovede je ani vědomě potlačit: při sebemenším škytnutí dáví detailní screenshoty z filmů, grafiku nebo nelicencované charaktery, tak jako při každé mravní kocovině.

A který Superman tedy nakonec z oblak prachu a epické kolize superhrdinů vzejde jako vítěz a zaslouží se tak o další sekvel? Samozřejmě ten, který má nejnižší paušál na Fiverru.