Dystopie jako inspirace. Proč tech miliardáři nechápou temná sci-fi?

Váš strach je můj benzín!

Bolest, August Friedrich Schenck, 1878, olej na plátně

Ve filmových studiích Warner Brothers se z reproduktorů line osmdesátkový synthpop, když se šéfdesignér Tesly Franz von Holzhausen zajíkavě chopí mikrofonu:

“Jménem všech u nás v Tesle vás srdečně vítám na akci “We, Robot”! Děkujeme společnosti Warner Brothers za možnost být dnes na tomto výjimečném místě. Jak jistě víte, právě zde vznikala řada legendárních filmů, které často zobrazují naši budoucnost. Dnes jsme tu proto, abychom společně nahlédli do této budoucnosti, která je blíž, než si myslíte!”

To už se secvičeným krokem k pódiu blíží Elon Musk v ikonické 80's bundičce Members Only, jež dnes padesátníkům ze Silicon Valley pomáhá redefinovat vlastní pubertu, kterou neprožili. Míjí několik podsvícených bicyklů jako vystřižených z Tronu a vybíhá na pódium. Rozjíždí se projekce a za Muskem se objevuje všem povědomá scéna.

Pinterest Elona Muska

Kapitáni Big Tech korporací zjevně ve škole chyběli na koncept dystopií, které měly být lidstvu varováním. Jak si jinak vysvětlit, že celá řada ústředních produktů, které uvedla Meta, Amazon, OpenAI nebo Tesla jen v posledních pěti letech, přiznaně tyje z filmů, které zobrazují lidstvo na kolenou, zatímco je CEOs hltají s vlahýma očima jako kostýmní romcom?

Už když Tesla rozšiřovala svou produktovou řadu o robustní americký pick-up, sáhla pro inspiraci do zvláštních vod. Cybertruck je přiznaně inspirovaný policejním antonem z filmu Blade Runner: “Je to pancéřovaný transportér z budoucnosti - něco, co by řídil Blade Runner,” pomlaskává si Musk na Twitteru. Cybertruck byl cíleně představen v listopadu 2019, tedy přesně v momentě, kdy se odehrává i Scottův film.

Muskovi přitom zjevně uniklo, že Rick Deckard opravdu není aspirativní figurou, ale deprivovaným zabijákem otroků na útěku. Blade Runner pak není koláží lifestylových nápadů do bytu, ale špinavou noční můrou plnou odcizení, pauperizace a korporátního fašismu. Muskův Pinterest tak zřejmě nechcete vidět - co přijde příště, užitková dodávka inspirovaná pojízdnou plynovou komorou, jakou řídil Oskar Dirlewanger?

Ona

Není to jen Musk, kdo občas kreslí noční můry levou hemisférou. Sam Altman z OpenAI nedávno označil za svůj oblíbený film o umělé inteligenci a “velkou inspiraci” snímek Ona. Ten je přitom poměrně mrazivou studií mezilidského odcizení v blízké budoucnosti, kde muži fetišizují technologie a nahrazují jimi interakci se skutečnými ženami, které nejen poslouchají, ale taky mluví.

Když pak v květnu loňského roku OpenAI uvedlo ChatGPT-4o s audio režimem, ten ke značným rozpakům promluvil také hlasem ústřední postavy-chatbotky, kterou ve filmu zpodobnila Scarlett Johansson. Na tu Altman skutečně naléhal a když k licencování svého hlasu nesvolila, Altman si jej prostě vzal predátorským způsobem, jakým AI generátory běžně perou cizí duševní vlastnictví. V atmosféře veřejného pohoršení a hereččiných plamenných odsudků musel být hlas z aplikace odstraněn. “Altman by byl dobrým padouchem v marvelovce, třeba s robotickou rukou nebo tak něco,” líčí Scarlett Johansson pachuť komunikace, která se neodehrála úplně podle filmového scénáře.

Oáza

V roce 2018 vstoupil do kin Ready Player One, hořkosladké sci-fi o světě blízké budoucnosti na hranici kolapsu: společnost decimovaná ekologickými katastrofami, energetickou krizí a erupcí kriminality se vrhá do náruče eskapismu a hledá lacinou útěchu ve virtuální Oáze. Padouchem snímku je CEO Nolan Sorrento, jehož korporace Innovative Online Industries se nad Oázou snaží získat hegemonickou kontrolu za každou cenu.

O pouhý rok později Facebook ohlašuje svou VR platformu Horizon, která se má stát budoucností komunikace na internetu. Brzy poté se konglomerát přejmenovává na Meta Platforms, Inc., inspirován další spřízněnou antiutopickou novelou, a deklaruje svůj smělý plán proměnit web v AR “Oázu” a ples avatarů. Zuckovy plány přitom připomínají přesně alternativní konec filmu, ve kterém si padouši prosazují svoje.

Dystopop

Vraťme se zpátky na začátek, kde poslední kapitolu píše znovu nezmar Musk. Jeho Tesla v říjnu oprášila na akci nepokrytě nazvané “We, Robot” v podstatě kompletní fundus snímku “I, Robot”, jehož režisér Alex Proyas se o své rekvizity obratem vtipně přihlásil. V pojetí Tesly jde jmenovitě o autonomní robotaxi Cybercab, mikrobus Robovan a humanoidního robota Optima, který se - jako by již nenesl dost těžký kříž - jmenuje po postavě z Transformers.

Všechny tři koncepty jsou přitom zřetelně ve velmi rané produkční fázi a tenká slupka popkulturního pomrkávání je hlavním atributem, kterým dosud skutečně disponují. A tak zatímco robotický Optimus míchal koktejly, pozornějším žurnalistům neušlo, že vůbec nejde o autonomního robota se soběstačnou motorikou, haptikou a hlasem, ale pouze o dálkově ovládanou mechanickou loutku, kterou řídí operátor a promlouvá přes reproduktor pro pobavení publika. “Já, robot” je přitom přesně příběhem o neautonomních robotech, jejichž centrální řízení se vymkne etickým normám.

Eskamotérská vystoupení pro věřící

Je každopádně zarážející, kolik lidí lpí neustále na představě, že budeme mít již brzy k ruce služebnou třídu humanoidních bipodů nebo například plně autonomní auta. Tato vize je vždy domněle na dosah již v horizontu pouhých dvou tří let - celých posledních dvacet let.

Žijeme přitom ve značně nekinematografické realitě, kde je problém uvést na trh trošku kompetentní robotický vysavač, který jen bezradně nenaráží do stěn jako Pong a současně nestojí 25 000,-. Nebo namátkou kuchyňského robota s dávkovačem ingrediencí či myčku s podavačem nádobí. Jinými slovy: zavedení výrobci s padesáti a více lety vývojářské práce pod kapotou nejsou s to u jednoduché bílé techniky poskytnout přízemní stupeň automatizace, který má náhle zázračně zastat a dalece překonat zcela univerzální humanoidní kyborg.

Co umíme naopak již dnes je secvičit působivé tech demo ve zcela kontrolovaných podmínkách. Robot ASIMO od Hondy, který má s Optimem od Tesly tolik společného, byl představen již před pětadvaceti lety a aniž by kdy vsoupil do sériové produkce, byl jeho projekt v tichosti ukončen.

Keynotes tak v posledních letech připomínají především jarmareční eskamotérská vystoupení, kde se slibuje daleká budoucnost za dnešní peníze věřících, kteří chtějí být její součástí.

Může jí být kuriózně i odpudivá budoucnost snímku Blade Runner 2049, jehož se Musk viditelně nedokáže nabažit: filmová produkční společnost Alcon Entertainment jej žaluje za zneužití vizuálu, který Musk vypral v AI generátoru a použil při propagaci svého taxíku.

Born to fail

Mají-li přitom všechny děti dystopických sci-fi něco společného, je to především zklamání: od počátku vysmívaný Cybertruck se dnes jeví být hrobníkem investorské důvěry v Teslu. V zasněném laškování s metaverzem utopil Zuckerberg přes čtyřicet miliard dolarů, načež se nad jeho bizarním egotripem zavřela voda. V roce 2023 přiznává porážku: oznamuje definitivní odklon společnosti od metaverza a novou orientaci na… generativní AI. OpenAI přitom nedávno vykázalo ztrátu šesti miliard dolarů ročně a po poslední Muskově “filmové” tiskovce se i akcie Tesly strmě propadly.

Aspirace tech baronů se tak viditelně rozcházejí nikoliv pouze se žitou technologickou realitou a jejími možnostmi, ale i s průnikem spotřebitelských potřeb a očekávání. Veřejnost prostě jejich velkorysé plány typicky přijímá s rozpaky: kdo si o tohle psal k Ježíšku? A tak Musk ve studiích Warner Brothers chvatně odkládá chlebíček a vysvětluje: “(Optimus) může dělat cokoliv, hlídat vám děti nebo být váš kamarád…” Je trošku varující, pokud člověka napadá jako aplikace praktické robotiky právě tohle.