Internetový monopol: situace je katastrofální, ale ne vážná
Soumrak před technologickou první světovou a mailbox ve švýcarské jeskyni.
Jedna staletá anekdota zpodobňuje německý generální štáb, který ke konci světové války telegrafuje spojencům: “Situace na našem úseku fronty je vážná, ale ne katastrofální.” Rakousko-uherský štáb reaguje: “U nás je situace katastrofální, ale ne vážná!”
Tahle slovní hříčka dobře ilustruje, jak se naléhavost střídá s letargií, zatímco se člověk neodvratně řítí vstříc kolektivní kalamitě a nezbývá mu než se pohodlně uvelebit v sedadle smrti. Právě tuhle náladu podporují poslední zprávy z technologického světa.
Starozákonní spravedlnost
Je to například již rok, co americké Ministerstvo spravedlnosti v přelomovém verdiktu usvědčilo Google z udržování nezákonného monopolu: hegemon dusí konkurenci a celý trh informací prostřednictvím konglomerátu vyhledávání, prohlížeče, reklamní platformy a operačního systému Android, a to prokazatelně na uživatelský úkor. Jde o spletitou síť kartelových dohod a uzavřený ekosystém služeb, z něhož na webu není úniku: Google dlouhodobě ovládá přes devadesát procent trhu a ovlivňuje jak spotřební návyky a konzumované informace, tak zpětně architekturu webu i všechna digitální média.
Minulý týden se tak u federálního soudu ve Washingtonu očekával zásah spravedlnosti biblických rozměrů: stamiliardové pokuty, seismické otřesy ve Velké pětce a rozsudek, který přinese nějaké řešení, po kterém si všichni tak trošku oddychneme: například donutí Google odprodat Chrome, ukončit úplatkové dohody s Applem a nebo dá uživatelům Androidu skutečnou možnost volby, jak přistupovat k informacím.
Nakonec však kuriózně nedošlo na vůbec nic z toho a soud se v úterý vytasil se zřejmě nejhorším představitelným scénářem: Google může ve všem nerušeně pokračovat, pouze má sdílet vybraná data - tedy zejména uživatelské metriky a osobní informace nás všech, nadolované podloudným sledováním a scrapingem - s některými konkurenty.
Know-how bankovních lupičů
Namísto úlevy pro internetové klima a vyvětrání virtuálního ovzduší musí tedy jejich největší znečišťovatel navýšit výrobu a sdílet ji s dalšími uhlobarony. Uživatelský zájem, který býval meritem antimonopolních zákonů, se z toho poněkud vytrácí.
„Je to jako kdyby byl bankovní lupič chycen při činu a shledán vinným, ale poté mu soud uložil trest, podle kterého smí v loupežích pokračovat - jen musí osvědčené know-how, jak banky vykrádá, sdílet s ostatními bankovními lupičemi,“ přisadil si Tim Sweeney, původní programátor Unreal Enginu a šéf Epic Games.
Definice toho, která data Google sdílet nemusí, je navíc vágní, a jak píše spisovatel Cory Doctorow, budoucnost skýtá jen dvě špatné vyhlídky: buď Google nic smysluplného sdílet nebude a na jeho monopolním postavení se nic nezmění, a nebo bude sdílet všechna naše data se řadou dalších subjektů, čímž se problémy s hokynářským přeprodejem osobních informací, šmírováním, targetingem, spamem a AI vatou na internetu jedině prohloubí.
O tom, nakolik jde o faktický trest a adekvátní narovnání internetových poměrů, nejlépe vypovídá reakce samotných loupeživých baronů: akcie Alphabetu po rozsudku raketově vystřelily a v Googlu propukly nezastírané oslavy, ve čtvrtek pak CEO Sundar Pichai povečeřčel s prezidentem Trumpem, který mu k verdiktu gratuloval.
Konec jedné éry
Jde každopádně a jednu z největších promarněných příležitostí, jak internet přímočaře reformovat a udržet v demokratičtějších mantinelech. A také symptom konce euforické, obamovsko-bidenovské éry, kdy americký státní aparát alespoň předstíral nějakou regulativní roli a formální nadřazenost Big tech a nejštědřejším dárcům předvolebních kampaní. Trumpova administrativa dnes naopak žaloby technologických hegemonů označuje za diskriminační praktiky a vůči narušitelům statu quo chřestí cly.
Už ve středu přitom Google v nesouvisejícím procesu dostal pokutu půl miliardy dolarů za nezákonné sledování sta miliónů uživatelů, kteří tracking výslovně zakázali, v pátek mu pak Evropská komise udělila další pokutu ve výši tří miliard Euro za reklamní monopol.
K účtu za jediný týden přičtěme ještě žalobu Warner Brothers vůči Midjourney za “nestydatou krádež v ohromujícím měřítku” nebo vyrovnání ve výši 1,5 miliardy dolarů - nejvyšší v celé historii autorského práva - které musí Anthropic vyplatit spisovatelům, jejichž práci bez pardonu ukradl pro trénování svých AI modelů.
V úhrnu to leckomu skutečně může připomínat soumrak před jakousi symbolickou korporátní světovou válkou, kdy tuhnou dosavadní úsměvy, láme se paradigma a mocnosti se lačně vrhají do masomlýnku v touze rýsovat nové hranice.
Odvolací procesy se každopádně mohou vléct roky a mezitím se - spolu s nadcházející legislací kolem Chat Control - blíží doba, kdy se může stát společenským faux pas nepřesunout svůj Gmail do některé jeskyně ve Švýcarsku.
Ostatně - situace je tak trochu katastrofální, ale ne vážná…