Konsent a zneužívání z dobrých důvodů
O kampani z ChatGPT a jednom tichém fiasku marketingové komunikace
Třeba ho také znáte: člověka, který se nesmlouvavě bije za správnou věc, je neohrožený, zásadový a neskonale mu fandíte. Ovšem pak ho přesadíte 'do jiného hrníčku', změní se substrát i kontext a najednou ho nepoznáváte - projeví se jako někdo, jemuž mimo mantinely vlastního tématu na cizích křivdách vůbec nesejde a jen netečně krčí rameny. A k tomu plive na zem semínka a zneužívá v IKEA restauraci nápojový automat!
Konsent před týdnem sám odprezentoval s patrným náznakem kutilské hrdosti, že jednu z nejdiskutovanějších osvětových kampaní posledních let prostě vygeneroval v ChatGPT.
V reakcích to vyvolalo jistou mravní kocovinu, rozpaky a celou řadu otázek: jak může osvětová kampaň o etice, udíleném souhlasu, mezilidské slušnosti a kultivaci veřejného prostoru sáhnout po generátoru imitujícím lidskou výtvarnou práci, který bez svolení zneužívá duševní vlastnictví statisíců lidí, eroduje publicistiku, vizuální i literární kulturu a nahrazuje progresivní lidské sebevyjádření nejnižším společným jmenovatelem? Jak kultivuje veřejný prostor podprůměrné faksimile umělecké ilustrace? Je vůči obětem sexuálního násilí citlivé zpodobňovat jejich trauma generátorovým clip-artem z Powerpointových prezentací? Co to vysílá za signál v momentě, kdy tisíce ilustrátorů přicházejí velmi nevybíravým způsobem o práci, v Los Angeles stávkují odbory a padají hromadné žaloby?
Ze stěží uvěřitelné liknavosti, s jakou vzniká jedna z nejmedializovanějších plakátových kampaní dekády, vyčnívá jako bolavý palec především etický rozměr v případě neziskové organizace, jež má v podtitulu slogan: ”Aby respekt a souhlas byly základem každé interakce”. Trošku to připomíná alternativní realitu, v níž Člověk v tísni vymáhá exekuce v Karlovarském kraji a na ústředí Greenpeace topí pneumatikami.
Asi každý, kdo dlouhodobě působí v reklamní branži, přitom vytvořil podobných Pro Bono vizuálů nižší desítky bez nároků na honorář a české komunikační a reklamní agentury do nich každoročně vkládají nemalý kapitál. Pozice, že pro spolupráci na takto prestižní kampani nešlo získat ochotného ilustrátora, je u aktuálních vítězů Čerpačky neobhajitelná. Oborová média a média vůbec bohužel tuto rukavici nezvedla a jedná se tak o další diskuzi, jež u nás neprobíhá.
Co internetem naopak proběhlo je jednoznačná vlna nevole (která rozsahem překvapila i mě). Na tu Konsent reaguje namísto alespoň předstírané sounáležitosti opakovanou formulací, která připomíná klasické faily marketingové komunikace a celou věc prostě jen zametá do kolejiště:
"Dobrý den, s umělci a umělkyněmi na kampaních spolupracujeme, tady se AI využila z vícero důvodů. Navíc, hlavní myšlenka je, doufám, to, co u kampaně zůstane primárním tématem k řešení." — Konsent
Asi nemusíte být čtenářem Sartra a kantovské etiky, aby bylo zjevné, co tu zvláštně smrdí:
Etická inkonzistence a alibismus (“Dobrý den, já ženy normálně neobtěžuji, vás jsem však obtěžoval z vícero důvodů.”)
Odvádění pozornosti a nejasný příslib budoucnosti (“Příště třeba zase budeme etičtí - nechme se překvapit.”)
Legitimizace neetického jednání (“Měli jsme své důvody…”)
Mravní relativizace (“Co je eticky naléhavější: obtěžování, nebo prekarizace ilustrátorů?”)
Falešné dilema: (“Pokud nás kritizujete, odvádíte pozornost od tématu a napomáháte druhé straně.”)
Samo spojení konsent a AI je přitom ironicky náplní desítek existujících titulků: tým Konsentu to zřejmě překvapí, ale asi žádný neudílený souhlas není v posledních letech globálně tak diskutovaný, jako ten se zneužitím osobních údajů, duševního vlastnictví, podoby a nelicencovaného obsahu milionů lidí big tech oligopoly, které si z nich udělali sprostý money grab. Naznačovat nepokrytě lidem, kteří často v minulých měsících přišli o zaměstnání i mnoho let budovanou kariéru, že téma gazingu v metru je přeci mnohem palčivější, je pak mimořádně nešťastnou hrou s ohněm a jejich plamenné reakce asi neudiví.
Předstírat, že si musíme mezi těmito dvěma “konsenty” vybrat, je totiž falešné dilema. Spolu s desítkami komentujících můžeme docela dobře nadále plně podporovat tuto agendu i bez Konsentu, který se bohužel lehce kompromitoval jako one-trick pony, jenž užívá demagogických vytáček a mravní relativizace, až komicky podobné přezíravým pachatelům deliktů, proti nimž bojuje.
Účet za tuto kampaň je tak možná vyšší, než se Konsentu prve zdálo.