Mistrovství světa v umění aneb Kdo je tu nástroj
O uměleckých soutěžích, AI generátorech a magii nástrojů
Je stále ještě 21. srpna a Messenger drnčí celou noc jako na poplach. Zatímco ráno plavu v gauči jako v tanku, ladím chvatně večerní Události, abych se uklidnil, že šlo jen o další z dílčích středoevropských tragédií: naši prý přivezli zase zlato, tentokrát ovšem z “mistrovství světa v umění” v německém Mnichově, kde dva smělí čeští AI bros váleli jako Krpálek.
Při bližším ohledání tohoto klání zjišťujeme, že šlo ve skutečnosti o obskurní výstavu v metaversu na kurátorské úrovni domažlického fotokroužku, pořádanou dvěma start-upy, které se dosud nevzpamatovaly z fiaska Webu 3.0 a prodávají NFTčka a účast na AR/VR výstavách za komisní poplatek. Ve volných chvílích pak doplňují AI obrázky trýznivými explikacemi z ChatGPT, zaplevelují internet content farmingem a celé to připomíná neználkovskou vizi budoucnosti v představách vaší pratety.
V zastírání rozdílů mezi prestižním uměleckým oceněním, soutěžním hlasováním a placeným PR startem máme v Česku velmi silnou školu a interpretovat toto jako prestižní klání, v níž jsme obstáli v elitní globální konkurenci a vybojovali Česku zlato, je poněkud postmoderní.
Ovšem vraťme se raději k naší AI repre a jejím nevšedním výkonům.
“Zabere to i několik dní,” líčí náš bronzový medailista, ale pak rozpačitě dodává, že takových mistrovských děl vlastně již v dopaminovém rauši vygeneroval přes 1 500. Prompty pro MidJourney mu generuje ChatGPT, kterému jen udílí heslovité pokyny v češtině. “Create a dynamic and inspirational painting…”, zaskví se krátce na obrazovce finální prompt-inžernýrský majstrštyk.
“Zadostiučinění a euforie, takovej světovej úspěch jsem ještě neměl,” notuje si zase spokojený vítěz této akce, jemuž je odměnou minecraftovská prezentace v metaversu a AR.
O obou ČT nepochopitelně hovoří jako o autorech a implikuje, že cosi vytvořili, což je v rozpravě nad strojově derivovanými artefakty, k nimž neexistují autorská práva, legální i morální pošetilost. Sami dílka rovnou suverénně signují a o AI hovoří jako o “pouhém nástroji”, jemuž ovšem současně přisuzují až metafyzické schopnosti:
“Tak jako má ve fyzickém světě umělec své štětce a svou inspiraci, v této tvorbě těmi štětci jsou ty technologie a inspirací tu je, jak si ta umělá inteligence sahá do historie umění.”
Rázem se tak vkrádá na mysl otázka, v čem tedy tkví vaše autorství a do jaké míry je generátor skutečně nástrojem.
Nástroj je z definice dílčí pomůckou lidské práce. V průmyslu a na soustružnických učilištích ještě existuje zavedené schéma, které nám může o roli nástrojů ve výrobním procesu mnohé napovědět: stroj-nástroj-přípravek-obrobek. Generátor pak naopak není editorem a tedy tvůrčím rozhraním pro lidské sebevyjádření, ale množírnou předdefinovaných variací, typicky opatřenou jediným tlačítkem: Start.
Ve skutečnosti tak v případě MidJourney nejde o nástroj, ale o službu, která pro e-commerce klienty nahrazuje kompletní proces, v němž ztrácíte agentnost a kontrolu výměnou za instantní výsledek, na jehož vzniku je ze všeho nejpostradatelnější právě váš vklad: LLM generátory si spolehlivě smlsnou i na citoslovcích, emotikonech či nahodilém shluku písmen, komíny uměleckého krematoria nerušeně dál chrlí fantaskní motivy, a složitý lidský vstup, plný specifik, rozporů a podmínek, je jim typicky na obtíž.
Připusťme však na chvíli, že AI generátor prachobyčejnou násadou od krumpáče a extenzí lidského úsilí je: typicky to slyšíme z úst marketérů a CTOs, kteří chtějí vyvinit některý kontroverzní produkt či disruptivní technologii a veškerou morální i legální zodpovědnost nervózně přesunout směrem k uživateli. Znamenalo by to snad, že je vůči nástrojům jejich uživatel i společnost inertní?
“Útočné pušky jsou pouhý nástroj. Atomová bomba je jen dobrý pomocník. Chodce neusmrcují auta, ale lidé!” Jsou taková triviální zvolání relevantním důvodem palné zbraně, obohacování plutonia nebo dopravní předpisy vůbec neregulovat a nepodrobovat je žádné kritické reflexi?
Asi málokdo napsal o magii nástrojů a jejich transformativní roli více, než Marshall McLuhan. Ve své knize Jak rozumět médiím: Extenze člověka dokládá, jak australští Aboridžinci obdrželi od kolonizátorů kovové sekyry a jejich tisíciletá hierarchie i kultura, založené na dosavadních nástrojích, okamžitě zkolabovaly. I médium je pro McLuhana především nástrojem:
"Médium není něčím neutrálním, má na lidi vliv, zmocňuje se jich, formuje je, působí na ně, otřásá jimi... a právě toto obecné formování, kterému je vystavena jakákoliv společnost ze strany média, zvláště nového média, je to, co má být naznačeno v onom titulu."
Potud tedy četná ujištění, že je AI pouhou pomůckou, disponovanou právě pro umělce, a jejich práci vůbec nedevalvuje.
Je asi zřejmé, že je pouze otázkou měsíců, než se i dosud opatrně našlapující uživatelé one-click hudebních generátorů osmělí a začnou se promenovat jako AI kytaristé, skladatelé, producenti a zpěváci a organizovat hudební soutěže a festivaly v metaversu, z nichž ČT přinese reportáž.
Aby ovšem Události končily zvesela, šlo nakonec přecijen o lidi a dobrou věc. Titulem celé meta-výstavy je totiž “Reframing Femininity” a smyslem je prý ženský empowerment, rozbíjení stereotypů a hledání progresivního obrazu ženství. Protože zřejmě není větší příspěvek k ženské emancipaci, svébytnému ženskému hlasu a autentickému obrazu ženy, než když korporátní LLM generátor chrlí nivelizované dekorativní frankensteinky, agregované z nadreálného datasetu anime postaviček a topmodelek s BMI 14, které nemají ve věci vůbec žádnou roli ani hlas.
Tak hoši, děkujem!