Závod o AI Tiktok (a naše ke kolenům vytahané fotoreceptory)
Proč Stephena Hawkinga sežral krokodýl, zatímco Aldous Huxley vychází z posilovny jako vítěz?
Přesně před rokem oznámil Mark Zuckerberg bez větší mediální pozornosti práci na nové sociální platformě - feedu krátkých AI videí. Nyní Meta spouští Vibes, tento očekávaný AI Tiktok, což je taková terminální evoluční forma algoritmických sociálních sítí, kde už nic pracně neformulujete, netvoříte a nenavazujete žádné ohavné lidské interakce, a jen donekonečna palcem remixujete AI brainrot, zatímco se brodíte nekonečným eskalátorem lyžujících štěňátek, Darth Vaderů a fantaskních AI selfies. Dopaminový tobogán má záhy doplnit i kompletně generovaná a automatizovaná inzerce.
Řada publicistů nad takovým směřováním sociálních sítí kroutí hlavou a platformu ihned překřtila na Slopshop nebo Slopfeed, v odkazu na pomyslnou lepkavou břečku, kterou AI obsah představuje v internetovém ekosystému. Zdá se to až groteskní: ať už šlo prve o sociální sítě, podcasty, videoeseje nebo fotoblogging, zjevnou konvergencí všech platforem je doom-scrolling desetisekundovými videoformáty.
Myslím nicméně, že je to namístě přijmout jako takovou očistnou, starozákonní potopu, která prověří limity toho, co strašného lze ještě s lidskou kognicí a internetovým prostředím udělat.
Sora, Not Sorry
O pouhý týden později i OpenAI uvedlo vlastní sociální video-platformu Sora. Závod o Deepfake Tiktok (a naše ke kolenům vytahané fotoreceptory) tak spěje do cílové rovinky. Snad opravdu všem už dochází, že tohle byl celou dobu ten jediný “závod s Čínou, jenž nesmíme prohrát”, kterým start-upy léta ospravedlňují různé poklesky.
Hned v prvních hodinách se zdaleka nejpopulárnějšími výstupy na feedu Sory (Not Sorry) stal Spongebob coby hřímající Hitler, Pikachu na grilu, aligátoři požírající Stephena Hawkinga a tisíce variací na to, jak různé celebrity bídně hynou, pochodují v SS uniformách nebo kradou na pumpě.
Dcera Robina Williamse v hojně přetiskovaném statusu vyzvala AI kutily, aby ji laskavě neoblažovali stovkami syntetických videí s jejím mrtvým otcem. Celou Soru a sféru AI generátorů označila za lidskou stonožku a nechutný hotdog namletý z cizích lidí. Tou dobou však už generátor spokojeně vrní a chrlí fiktivní videa z Gazy, falešné záběry z bezpečnostních kamer, střelbu na školách nebo AI reportáže z černošských rabování - vstupujeme zkrátka do ohlašované renesance lidské kreativity a zmatení smyslů, jak jej zpodobnil letošní snímek Mountain Head.
Všechno nebo nic
Kde že se všechny tyto fantaskní výjevy berou? Sora na jedno kliknutí dáví i kompletní levely desítek počítačových her, detailní scény ze South Parku, epizody sitcomů, známou hudbu i anime - je to jednoduše masokombinát na dopaminovou šlichtu z cizí práce, remixér brainrotu a deepfakes. Připomeňme si přitom, že ještě pár let zpátky bylo trestné dát si obrázek Pokémona na plakát tématické párty nebo mural Mickey Mouse na zeď mateřské školky.
A tak zatímco AI cesťáci z LinkedInu jihnou nad technickými parametry Sory, Runway nebo Groku, ty jsou ve společenském kontextu poněkud malicherné: je to asi jako kroutit půlku nultých let nevěřícně hlavou nad reprodukční kvalitou, v jaké už lze ripnout něčí dévédéčko či vysamplovat refrén. Podstatný je naopak precedent, s jakým OpenAI (stejně jako Google, xAI nebo Adobe) končí s letitým předstíráním, že se sebemíň zajímá o autorská a osobnostní práva a potí se nad nějakým “férovým modelem pro všechny”, jak zaznívalo coby zdržovací taktika poslední tři roky.
Naopak: korporace tentokrát deklarovala, že z tréninkových dat se nechat vyjmout nelze, a pokud vám to vadí, můžete reklamovat konkrétní výstupy, se kterými máte problém. S jistou nadsázkou tak jde o varianci na: “Vykradu váš byt a jestliže se vám to nelíbí, oběhněte si zastavárny a vyplňte příslušný formulář pro každou vaši zcizenou věc, kterou někde najdete.”
Není to přitom pouhá svévole, ale přímo technologická danost - kvalita modelu přímo koreluje s objemem zcizených tréninkových dat a všechny pokusy o soukromý a přísně licencovaný AI dataset skončily naprostým fiaskem.
Tak jako když před rokem filmové studio Lionsgate kuriózně podepsalo exkluzivní spolupráci s AI generátorem Runway: “Zadám mu třeba: ‘Předělej Johna Wicka jako anime a udělej to mládeži přístupné‘. A za tři hodiny budu mít film,” rozplýval se loni v září viceprezident Lionsgate Studios Michael Burns. Mezitím mu úsměv zhořknul: “Katalog Lionsgate je moc malý na to natrénovat jakýkoliv model. Vlastně i katalog celého Disney je příliš malý,” krčí anonymní zdroj ze studia rameny.
I úspěch Sory tudíž závisí na přístupu všechno nebo nic. Zbývá sázka na to, že doba nazrála na agresivní sešlápnutí plynu a převáží již společenská poptávka nad dosavadní literou autorského práva, zatímco si mamutí studia jako Universal a Disney, podobně jako u ChatGPT nejvlivnější mediální domy, vyjednají licencování nebo zablokování určitých výstupů - například výměnou za API přístup k soukromému enterprise modelu či jiné koloniální korálky. A pokud náhodou korporací s právním oddělením nejste, málo platné - pusťte si na uklidněnou třeba video aligátora boxujícího s medvědem.
Průzkum bojem
Zpětná vazba držitelů autorských práv i odborné veřejnosti však byla mrazivá a asi si od dob Google Glass a Clubhouse nelze vybavit tak kontroverzní reakci na uvedení platformy či technologie podobného kalibru. Uplynulo tak jen několik dní a zaskočení vývojáři Sory v reakci na mravní kocovinu zařazují zpátečku - nejkřiklavější nelicencovaná švanda a excesy končí, ke značné nevoli consoomers, odhodlaných ubavit se k smrti. Ukázalo se, že hedonistické popkulturní rabování a deepfakes “zdarma” jsou jednoznačně hlavní use-case Sory - daleko víc, než jakýkoliv zamýšlený sociální rozměr této sítě.
Při každém uvedení významného produktu přitom OpenAI sahá po totožné šokové taktice: Voice Mode užíval ilegálně hlas Scarlet Johansson, premiéru ChatGPT 4o zase provázela globální Ghibli-mánie. I tehdy vystřídala jančení záhy krizová komunikace a utahování šroubů, mise však byla splněna: Sora opsala celosvětové mediální kolečko, valuace společnosti stoupá a aplikace vystřelila na vrchol App Storu.
Svou roli v čím dál troufalejším průzkumu bojem nepochybně sehrává také cirkulární ekonomika AI bubliny, která dosud čeká na svou killer app a nedaří se jí se ani vzdáleně přiblížit profitu. Nominálně stojí pouze všední provoz Sory minimálně pět dolarů za každé jedno vygenerované video. Uživatelé přitom mohli generovat původně 100, nově již jen 30 videí denně. Už tyto astronomické náklady přitom stojí na suverénním scrapingu filmů, komiksů, seriálů či her, které jsou coby palivo dosud součástí této nerovnice zcela bezplatně. Spolu se subvencovaným hardwarem jde tak o rozpustilou zábavu na cizí účet a je naprosto ve hvězdách, zda budou miliony uživatelů v budoucnu ochotny hradit její reálné náklady.
Jen letos přesto start-upy spálí na infrastruktuře, trénování a provozu modelů umělé inteligence 400 miliard dolarů - to je po zohlednění inflace více než desetiletý rozpočet celého projektu Apollo, který dostal lidstvo na Měsíc.
Soma a budoucnost zábavy
Pozvolná transformace největších sociálních platforem v rafinérie na dopaminový olej je dalším aspektem k zamyšlení a asi se dá po zkušenostech se smartphony, streamingem, algoritmicky řízeními sociálními sítěmi a jejich obratem ke krátkým videoformátům docela dobře předvídat, co to udělá s lidskou kognicí, kulturou internetu a smysluplným utrácením volného času.
Na sociálních sítích první generace ještě hrály prim společenské vztahy a vazby, které jsme si často na internet přenášeli z reálného života. Ty záhy vystřídal denně skloňovaný obsah a dnes vstupujeme do etapy, kde je i tento automatizován - zbývající metrikou a palivem doom-scrollingu je již jen naše pozornost. A zatímco dosud mohly technologické společnosti (Netflix, Spotify, Youtube…) multimédia pouze distribuovat, příslib AI feedu tkví v tom, že je bude možné přímo a donekonečna agregovat.
Už bezmála sto let přitom probíhá diskurz mezi vykladači Aldouse Huxleyho a George Orwella o podobě zábavy budoucnosti. Zatímco Orwell všechnu srandu utopil ve stalinistické totalitě a cenzuře, Huxleyho svět je oplzle permisivní a spotřební: lidé si pochutnávají na zcela syntetické hudbě, kterou pletou stroje, a krátkých filmech-feelies, které už nemají žádnou emoční hloubku ani děj, zato bombardují vaše vjemy perličkovou koupelí zvuků a barev.
Tady někde se vrací do záběru Sora, z níž jen drobnou typografickou přesmyčkou vznikne Soma - jak se jmenuje v Huxleyho světě pilulka, která v hi-tech společnosti udržuje obyvatelstvo ve stavu nepřetržité euforie. Pro nás, fanoušky Huxleyho, je tak dosavadní vývoj dobrou zprávou: autor vyšel z intelektuální posilovny jako vítěz.
Šéf OpenAI Sam Altman k tomu na svém blogu píše: “Většina uživatelů by při ohlédnutí zpět za šest měsíců měla mít pocit, že je díky používání Sory jejich život lepší, než by byl, kdyby ji nepoužívali. Pokud tomu tak nebude (...) službu přestaneme nabízet.” Jen o pár odstavců níže ovšem dodává: “Chceme porozumět skutečným cílům uživatele a pomoci mu jich dosáhnout. (...) Pokud opravdu jen chcete bezcílně scrollovat a být naštvaní, tak dobře - i s tím vám pomůžeme.”
